Pozvu vás do krajiny,
vypadá jak bojiště.
Sem padaj dějiny
na jedno smětiště.
Tady nic už není in
ani padlý partyzán,
slyšíš svistot gilotin
a smích kurtizán.
V popředí modravém
se slaví v tanci bujarém.
Vzadu už to jsou
smrtka s kosou
a mrtvé dějiny
během vteřiny.
A pak se vynoří
žebráci,
blázni, tamboři,
žoldáci,
zrádci, spiklenci,
kacíři,
půvabní milenci,
kejklíři.
A vidíš císaře,
hraběnky,
katy, bachaře,
milenky,
mrtvý faraón…
kruté.
Hle, Ceaserův skon:
„I ty Brute?“
V popředí modravém
se slaví v tanci bujaré.
Vzadu už to jsou
smrtka s kosou
a mrtvé dějiny
během vteřiny.
Vědeckotechnická revoluce
ta překotná puberta lidstva
od fašismu si myje ruce,
z Marxe udělala nového Krista.
Ach, kdyby mládí vědělo…
ach, kdyby stáří mohlo…
V krajině se setmělo
a za tebou se cosi pohlo.
Setkáš se s rarachem.
Duši tvou
popíše švabachem
a vžitou
konvencí utluče
tvé sny
a tiše uteče
do tmy.
Kdyby jenom kdyby
předci
nedělali chyby,
šašci.
Soudíme naše dědy,
jsme jistí,
že teď my bortíme ledy.
A příští
generace v rámci doby
plivnou zas na naše hroby.
Za námi to jsou
smrtka s kosou.
Nebudem jiní
během vteřiny.