Budapešťská romance

Venku padá déšť (Dm, C, Dm)
do šedého nečasu (F, C, F)
je zahalena Budapešť, (Am, Dm)
kde jsem byl poslán k ďasu. (F, Am, Dm, C, Dm)

Kolik sil asi stálo tě
dodat: „Nedělej mi problémy.“
Jenom tohle malé kotě
po tobě zbyde mi.

Černé kotě, co líně (F, C, F)
usnulo mi na klíně (C, F)
a svůj rozum utápím ve víně… (Am, Dm, C, Dm, C, Dm)

Stále dokola vzpomínám,
jak mi nezbylo, než ti
zamávat a zůstat sám
na kraji Budapešti.

Řekni mi: Kdo ona je?
Ta v koženým vohozu,
k níž na nábřeží Dunaje
nastupuješ do vozu.

Černé kotě líně
usnulo mi na klíně…
Žebral jsem jak sirotek v Indočíně.

Vše si přehrávám jako klip.
„Ona je má nová orientace,“
říkáš naplno a není to vtip
a není to legrace.

Jsem nechtěný jako déšť
jako déšť v drahé mandolíně
a přiopilá Budapešť
se dál topí ve víně

A černé kotě líně
usnulo mi na klíně
a má hlava se podobá plastelíně…