Byl horký letní den
konec června odhadem.
On na stráni stál,
ona kousek opodál.
Do dáli se dívali,
dnes je z ráje vyhnali.
On se cítil podveden,
byl horký letní den.
Možná chtěl zkusit
Boha odprosit.
Prostě na kolena klek´,
ale jak klek´, dostal vztek.
Řekl strom je svědek můj,
že nebudu sluha tvůj,
nikdy nebudu podroben.
Byl horký letní den.
Ona hrdá na něho:
„Má lásko, má něho…“
Pro sebe si špitali
a pak se milovali.
Až hory se chvěly
a všichni věděli,
že je osud zpečetěn.
Byl horký letní den.
Adam vyrobí si nůž,
on – muž,
a dobude celý svět
a všechno bude smět!
Hrdě zvednout pěst,
a dotýkat se hvězd.
I to bude hoden!
Byl horký letní den.
Eva zamyšlena
ona – žena.
Bláznivě jí napadá
a tak se Boha ptá,
zda-li to tak chtěl,
aby člověk všechno směl…
A Bůh se usmál jen
a byl horký letní den…