Na Vyšehradě lidé se sbíhají.
Pojďte všichni, dívejte se,
za uši kdosi kance nese.
Kdo je to? Kdo je to? Hlasy se ptají… Toť Bivoj – oj oj oj
Ten kaňour přepadl mě u hory Kavčí,
já ho však chytl za uši, za nohu,
donesl až k vám z jeho brlohu.
Teď sám budu mistr popravčí……………Toť Bivoj…
Flákne s kancem až zahéká.
Ta podívaná každého vzruší
i kněžny Kazi s Libuší
obdivují statného to réka………………Toť Bivoj…….
Chopí se kopí, bitka je krátká
s gustem propíchne tu svini.
Aplaus zazní celou síní.
Libuši zle je: fuj to jsou jatka……………Toť Bivoj………
Vladyka zaujme vítězný postoj,
čímž uhrane kněžnu Kazi.
Ta, dosud vášnivá jak jarní mrazy,
šeptá: To tělo… ty svaly… ten…….OJ………Toť Bivoj……
Při oslavách Bivoje sbalí.
On opustí rodnou dědinu.
Kazi si bere réka – hrdinu.
Česká krása bere české svaly………………Kazi a Bivoj oj oj oj
Všechen lid se kolem Libuše mačká
ta věští: Tuto událost
bude slaviti každá domácnost
a říkat jí budou zabijačka.