Kněžna v zahradě, když pálilo slunce,
vyšívala srdce ve zlaté korunce
na kapesníček z hedvábí.
Kdo ví, čí srdéčko jí vábí.
Mladý šašek Matěj, kvítko nezbedné
si v pravé poledne ke kněžně přisedne.
Oba myslí teď na včerejší noc,
kdy kněžna ze spánku volala o pomoc.
A Matěj jako statečný hrdina
vydal se na pomoc kněžně.
Byla z toho víc jak hodina,
kdy on pomáhal kněžně něžně.
Kněžna se usměje poprvé od chvíle,
kdy se musela vdát, a usměje se mile.
Matěj zčervená od ucha až k uchu
a kníže nemá ani potuchu,
že Matěj jako statečný hrdina
vydal se na pomoc kněžně.
Byla z toho víc jak hodina,
kdy on pomáhal kněžně něžně.
Už je to mnoho let, ale když přijde noc
dodnes slyším kněžnu volat o pomoc.
A když v poledne pálí slunce
prohlížím si srdce vyšité v korunce…